První mondio zoubky - aneb máme doma štěňátko
Mám štěně maliňáka a připravuju ho pro mondioring. Dva, tři roky a bude jasné, jestli se to povedlo. Takže pokud nezasáhne vyšší moc, rok teď budete číst o pokusu založeném na šesti letech intenzivního studia, pozorování, diskusí a zkoušení všeho možného (nejen) na mé starší feně, se kterou jsem začala mondioringem a skončila u IPO. Hlavním trumfem je ale můj figurant, o kterém si leckdo myslí lecos, všichni se shodnou na jednom: fakt umí. A mondioring dělá od té doby, co se s ním v Čechách začalo, tedy zhruba deset let. Takže jestli se nám někdy něco v mondioringu povede, bude to právě on, kdo si bude připisovat zásluhy.
Než se vrhneme na začátek seriálu o tom, co děláme s naším báječným štěňátkem, otevřu mé oblíbené téma: je možné, aby pes kousal „vrcholově“ na rukáv i na ringo? Tušíte správně, myslím si, že ano. Máme to totiž vyzkoušené na našich psech. Bez problémů přepínají mezi rukávem a ringo oblekem. Naše tříletá maliňačka složila obranu IPO 1 na 98 bodů a brzy poté vyhrála velmi kvalitně obsazený obranářský speciál na ringo, na které kouše mininálně a když, tak vyloženě na chuť na páníčka. Takže pokud si chcete trochu zpestřit obrany, pusťte se směle do mondioringu.
Mondioring je poslušnost, skoky a obrana. Našemu štěněti ale nedávno byly tři měsíce, takže na skoky ještě na chvíli zapomeneme. Se vším ostatním ale začínáme hned. Štěně se podle mě nemá nechat ležet ladem, ale má se s ním začít „pracovat“ hned od prvního dne co přijde domů. Není nad to si připravit dobrý základ. Samozřejmě vše pozitivně a ve hře, vždyť je to ještě absolutní mimino.
Jak na poslušnost v mondioringu
Poslušnost je poslušnost, je jedno o jaký psí sport se jedná. Popsáno o tom bylo mnoho papíru, takže spíš upozorním na odlišnosti v provedení v porovnání s klasickou poslušností, jak ji většina zná ze „sportovky“ či obedience. Mondioring je úplně jiný v jedné věci: na závodech se chodí mezi stanovišti, na kterých se jednotlivé cviky provádějí, což platí i pro obrany. Je věc rozhodčího jak stanoviště rozestaví a jak stanoví pořadí cviků. Cvik začíná na přípravném místě, kde můžete na psa mluvit, i na něj sahat. Pak o pár kroků popojdete na výchozí bod a tady už smíte dát jenom povel, pomoc tělem by znamenala body dolů. Takže to co já se svým psem řeším je, jak ho naučit přepínat z „totálního nasazení při cviku“ do „odpočinku mezi cviky“. Ta chvíle se totiž může i pěkně protáhnout. Stane se, že se rozhočí mezi cviky poměrně dlouho radí nad hodnocením předchozího cviku a vy na ně prostě musíte před tím dalším počkat. A vzhledem k tomu, že ve vyšších kategoriích můžete být na place v jednom kuse i tři čtvrtě hodiny, je velmi užitečné naučit se šetřit silami.
Lidi, lidi, lidi
Další specifikum mondia je, že na place se pohybuje řada lidí. Rozhodčí, ringový komisař (ten má za úkol vodit závodníky mezi jednotlivými stanovišti, je v bezprostřední blízkosti psovoda a mezi cviky s ním může mluvit, což řada závodníků ráda dělá), nejméně dva pomocníci, často také fotografové či kameramani a nevadí, když kdokoliv další z organizátorů uprostřed cviků přinese rozhodčímu kávu. Ti všichni samozřejmě nevstupují psovi při cviku do „dráhy“, klidně ale mluví, mohou se zasmát, nebo popoběhnout – zkušební řád je v tomto nijak neomezuje. To platí pro poslušnosti i obrany. A tak se hodně věnuji tomu co můj pes dělá v kontaktu s lidmi. Od prvního dne ho učím, že cizí lidé jsou totálně nezajímaví a tudíž nestojí za jeho jeden jediný pohled. Nechci, aby moje štěně za každým běhalo a vidělo ho jako zdroj zábavy. Středobod jeho světa chci být já. Chci, aby se mezi lidmi choval tak, jako by nebyli.
A právě nácvik chování k lidem se pro mě stala jedna z nejtěžších věcí, ale ne kvůli obtížnosti „cviku“ , ale proto, že jsou k tomu potřeba poučené lidské bytosti. Ano, jak si jistě dokážete přestavit, tím, že nechci, aby si mého štěněte lidi všímali, natož si ho hladili (sic!) a šišlali na něj, stala jsem se nesmírně populární. Najít lidi, kteří jsou schopni se ovládnout, pár minut volně postát či posedět a štěně v klidu bez mluvení ignorovat, je téměř nadlidský výkon. A tak touto cestou posílám díky těm, co to nakonec dokázali!
A co teprve moje úprky „středem“ před pejskaři v parku. Monitoruji terén a mapuji únikové cesty pomalu jak zkušený agent. Skoro by mě mohli najmout do nějakého pěkného seriálu. Těm co venčí pejsky v parku totiž nevysvětlíte, že netoužím na svém štěňátku testovat vychovanost a povahu jejich pejska a že ho opravdu nepotřebuju socializovat (na to si bohatě vystačím s našimi dalšími pěti psy).
Aport
V mondiu se aportuje cokoliv do hmotnosti 1 kg, pokud to není ze skla či kovu. Takže klidně i brčko nebo bota. A tak se při hrách soustředím na to, aby moje štěně rádo nosilo opravdu všechno a hračky často měním tak, abych mu nevytvořila závislost na jedné z nich. Zkrátka chci, aby zajímavá byla ne ta konkrétní hračka, ale fakt, že si hraje se mnou. A také, aby byl schopen hračky bez problémů běhěm hry vyměňovat jednu za druhou.
Odmítání potravy
Lidé se mě často ptají, jestli při poslušnosti používám žrádlo, když potřebuju psa naučit odmítání potravy. Používám, a jak! Hlavně teď, žrádlo je pro takhle malé štěňě motivace číslo jedna, tak proč bych se jí vzdávala. Odmítání potravy beru jako jakýkoliv jiný cvik poslušnosti. Od toho je přípravná část cviku, kde psovi řeknu „budeme dělat odmítačku“, takže ví, že když ho teď někde odložím, nesmí si vzít jakoukoliv laskominku. A až cvik skončí, může zase dlabat normálně. To je vše. Tomuto cviku se ale nyní nijak speciálně nevěnuju. Tedy pokud se za to nedá považovat celý systém výchovy a způsob komunikace se štěnětem.
Příprava na mondio obrany
Jaký je rozdíl mezi klasickými obranami na rukáv a těmi mondioringovými? Na první pohled zatím prakticky žádný. Soustředíme se tři věci: chtivost ulovit kořist, nácvik techniky vytáčení hlavy do strany, která je potřeba při kousání na nohy, a odolnost vůči rušivým vlivům. A vše držíme nízko u země, na úrovni hlavy psa.
Už od prvních obran taháme štěně při obraných přes nejrůznější povrchy: papírové krabice, plastové lahve, třásně... absolutně cokoliv co vám přijde pod ruku. Zvykáme ho na zvuk bambusu, biče... děláme zákus nejen na zemi, ale i třeba na stole. Zkrátka učíme ho, že ať se děje cokoliv, prostředí mu neublíží.
Zbytek toho, co bude potřeba na obranách se odehrává v poslušnosti: přivolání na píšťalku nebo nácvik hlídání předmětu. V mondiu si můžete zvolit, jestli budete přivolávat hlasem nebo píšťalkou. Pro mě je jasná volba píšťalka. Na závodech může hrát hudba, diváci mohou být hluční a navíc v zápalu boje, kdy figurant psovi šustí okolo uší kdečím, je prostě líp slyšet. A taky se do ní, na rozdíl od hlasivek, nepromítají emoce, úhlavní to nepřítel každého závodníka.
Přestože hlídání předmětu je cvik kategorie nejvyšší a z nynější perspektivy je cesta k němu opravdu dlouhá, už teď učím štěně stát na předmětu předníma nohama a otáčet se dokola čelem ke mě. Můj drobeček tenhle cvik miluje. Princip je jednoduchý: když stojí na stoličce, dostává za odměnu nažrat. Začátek a pochopení cviku bylo bleskurychlé, teď pracujeme na prodlužování vzdálenosti a také na přidávání nejrůznějších pohybů těla. Místo mě by totiž jednou měl stát figurant, kroužit okolo psa a dělat přitom ty nejšílenější věci, aby si to divák užil. Pes pak může provést zákus jenom tehdy, když se figurant přiblíží na určitou vzdálenost a pokusí se hlídaný předmět ukrást. Psovod je přitom úplně schovaný. Ale na to je ještě opravdu spousta času. Zatím na předmětu jenom stojíme a nejspíš tak zůstaneme do dalšího čísla psích sportů.
Autor: jak, za prispění Pavla Urbana
Tento text byl publikován v časopise Psí sporty 2/2012. Zde ho uvádíme v původní podově, bez redakčních úprav.