Reportáž ze závodu: Veselí nad Lužnicí 2012/06

 

Veselí letos patřilo Čechům

1. 7. 2012

Na závodech ve Veselí, konaných o víkendu 23. – 24. 6. 2012 se stejně jako loni počasí vydařilo. Dokonce víc, než by si psi přáli. Závodní pole bylo nabyté, za víkend byly k vidění čtyři trojkové výkony. V sobotu startovalo 18 závodníků, v neděli 15. A jak jsme si už u dvoudenních mondioringových závodů zvykli, na startu stály po oba dva dny víceméně ty samé tváře. Tradičně přijelo hodně Rakušáků a letos i domácích, celkem deset českých závodníků. Tolik jich nikdy předtím na žádném závodě nestartovalo, a to je pro český mondioring skvělá zpráva.

 

Laťka byla z loňska nastavená po všech stránkách vysoko, ale i tak se ji podařilo minimálně v jednom směru zdolat: tak dobré jídlo jsem na psí akci ještě nezažila. V nabídce sice tradiční párek chybět nemohl, ale našel se tam vedle těstovin třeba i pečený pstruh. Umění dobře nakrmit je zkrátka základem úspěchu v jakékoliv situaci.

 

Belgický rozhodčí Arthur Hes (na fotce vpravo) nezklamal a opět na place rozjel svoji pohodovou „show“. Stejně jako loni mu zapisoval Fin Arsi Liimatta. Sympatická dvojice. Plac byl postavený v podobném duchu jako loni, hodně technicky: více cviků z jednoho místa, řada z nich velmi blízko diváků, takže vše hezky rychle odsejpalo. Zajímavým prvkem byl párty stan potažený černým igelitem, včetně vnitřní „podlahy“, který posloužil jak při poslušnosti, tak při obranách. Stál na kraji obdélníkové plochy, takže když jím pes proběhl, dostal se do malého oploceného prostoru ze tří stran obklopeného diváky. Z pohledu obtížnosti závodu to byl rozhodně zajímavý prvek. Z pohledu diváků ale vcelku protivný, nebylo totiž místo, ze kterého by bylo možné vidět přehledně celý závod. Ať člověk dělal co dělal, vždycky nakonec stan ve výhledu překážel. A tak jsme se nenudili a pobíhali ze strany na stranu J Nicméně diváků letos v porovnání s loňskem moc nepřijelo, skoro jakoby to tušili…

 

Češi: kdo závodil a kdo ne

Premiéru absolvovali ve Veselí dva čeští závodníci: Alena Barcziková s 6,5 letým psem Agin Nauru a Jaromír Otisk s 2,5 letým Quirinusem de Alphaville Bohemia. A i když bodově jejich výkony nebyly z nejvyšších, zaujali tím, že jejich psi byli obranáři jak z praku. Kategorii 1 v sobotu a hlavně neděli přesvědčivě kralovala Věra Hlaváčková s Bowle, dvě první místa s vysokým bodovým skóre 184 a 196,5 bodu, to jsou úctyhodné výkony. Věrko, je čas se posunout do dvojek! ;-) Dobře si vedl také v sobotu druhý Michal Pátek se Si (v neděli nestartoval) a Dušan Skula s Brendou, který byl 2x bronzový. Češi startující ve dvojkách, za víkend to byli tři, na zkoušku bodově nedosáhli.

 

Nestartoval organizátor Míla Fohl, který se s Tyrem v poslední době věnoval hlavně služebním výkonům. Tak doufám, že bude mít šanci a chuť se zase do mondia dříve či později opřít a ty trojky udělají, rozhodně na to mají.

 

Nejzajímavější momenty poslušností

Jak už to tak bývá, tradičně se hořelo na vysílačce. V sobotu psy rozptyloval dětský koník postavený v prostoru vysílačky. Tam by ale podle pravidel nic být nemělo, a tak po úvodních dvojkách byl koník posunut těsně za. Kůň ale největší problém stejně nebyl, to byl aport (měkce vycpaný pytel – něco jako polštář) schovaný v agility tunelu před levou stranou linie vysílačky, v místech, kde byl výchozí bod celé ředy cviků polušnosti. Sem si pro něj běželo několik psů. Moc dobře věděli kde je, vysílačka se totiž dělala po aportu.

Aporty byly pojaté velmi zajímavě: kromě již zmíněného „polštáře“, který psům díky své „líbivosti“ sebral body celé řadě závodníků, se aportovaly tenisáky zabalené v tenkých igelitech, plastový dětský trakař, boty svázané dlouhými tkaničkami nebo umělý vánoční stromeček. Nic jednoduchého, hodně bodů šlo dolu.

 

Vychytávky na obranách

Ani sobotní osobka nebyla žádný med. Figuranti měli ve scénáři šarvátku v blízkosti stojícího psovoda se psem. Intenzita hádky byla odstupňovaná podle kategorie, od strkání a halasení po regulérní hlasitou rvačku s válením se na zemi. Ne, nebylo to jednoduché a pro některé psy to problém rozhodně byl. Dokonce jsme byli svědky situace, kdy pes napadl na zemi ležícího  figuranta a chytil ho za oblek těsně u krku. Psovod neváhal, vyrazil za psem a razantně ho odvolal. Nikomu se nic nestalo. Rozhodčí ocenil pohotovost psovoda v potenciálně nebezpečné situaci a nechal cvik pokračovat dál, přičemž samozřejmě strhl body za předčasné napadení. V mondioringu je totiž bezpečnost na prvním místě.

 

U nedělní osobky jeden z figurantů používal bambus a pracoval s ním podobně jako se to dělá na začátku cviku „útok zepředu s holí“. Snažil se tak odlákat pozornost od figuranta, který klidně stál v blízkosti psovoda a prováděl přepad.

 

Revír a doprovod figuranta byl lahůdkový, hlavně v neděli, kdy rozhodčí do scénáře začlenil kladinu – tu klasickou co je snad na všech cvičácích. Figurant na ní při doprovodu vylezl a přecházel ji. Vypadalo to, že pro řadu psů to byla situace, kterou řešili poprvé. Nejdřív za figurantem na kladinu lezli, někteří se udrželi docela dlouho. Dříve či později ale stejně spadli a buď začali na kladinu skákat ve snaze být co nejblíž figurantovi, nebo se snažili dávat přední tlapy na kladinu. Nejlepší pozici pro útěk ale měli ti, kteří prostě šli pod kladinou a figuranta sledovali, těm figurant moc daleko utéct nemohl. Nejhůř na tom byl nakonec pes, kterému se podařilo na kladinu k figurantovi vyskočit a udržet se tam. Figurant využil situace, seskočil a utekl mu na několik metrů.

 

Figuranti

A co práce figurantů? V sobotu je psi docela dostávali při zadržení. V něděli si už figuranti dávali větší pozor. Fin Lauri Impiö mi na place připadal o něco výraznější než Belgičan Stefan van Meensel. Finova expresivita mohla být pro psy nepříjemná. Oba ale působili velmi jistě a předváděli stabilní výkony, což je koneckonců to nejdůležitější – měřit všem stejně.

 

Ve Veselí se letos budou konat ještě jedny závody, na sklonku října, vůbec první Mistrovství ČR belgických ovčáků v mondioringu. Tak neváhejte a přijeďte, výkony závodníků a kuchyně za to rozhodně stojí.

 

 

Autor: jak, za přispění Pavla Urbana

Foto: Lenka Rytychová (elry.cz) a archiv jak