Premiéry českých závodníků na závodě v Bystrovanech
Třetí závod v Bystrovanech, který se konal v sobotu 14. dubna 2012, nabídl jednu novinku - zahraničního rozhodčího a figuranta. A nutno říci, že pořadatelé měli v tomto směru šťastnou ruku, Švýcaři Patric Corpataux (rozhodčí) a Marc Michel (figurant), totiž patří mezi uznávané postavy světového mondioringu.
Patric Corpataux postavil nádherně technický plac, který dokonale prověřil tréninkovou techniku závodníků. Jestli jste se byli podívat na
závodech ve Veselí nad Lužnicí v červnu 2011, kde plac stavěl Belgičan Arthur Hes, viděli jste velmi podobný styl: jeden a ten samý výchozí bod pro více cviků, výchozí body blízko u sebe a hezky přímo u diváků.
Nutno říci, že chyby, které bylo díky technické vychytanosti možné v Bystrovanech vidět, byly velmi poučné. Než se do nich pustíme, nejprve pár „povinných informací“: I když předpověď byla deštivá, počasí přálo – nepršelo. Teploty byly spíš nižší, ale s tím se musí v dubnu počítat. Startovalo celkem 13 závodníků (šest Čechů a Rakušanů, jeden Polák), z toho pět závodních v kat 1 a osm v kat 2 (tedy zatím v Bystrovanech nejvíce). Organizace tradičně hladce šlapala. Počet diváků se nijak výrazně nezměnil, opět pár desítek.
Technika, technika, technika
Pojďme se tedy podívat na ty nejzajímavější momenty. Vysílačka je tradiční kámen úrazu na většině závodů. A teď si navíc představe plac, kde výchozí bod je pár metrů od plotu kde jsou diváci; jako ohraničení linie, kterou má pes proběhnout, slouží velké plastové barely od žřádla, přitom pravý vnější barel je zhruba 5 - 6 metrů od plotu rovnoběžného s dráhou běhu psa; za pomyslnou hranicí tvořenou trojúhelníkem mezi výchozím bodem a barely leží na každé straně, stejně daleko od výchozího bodu fotbalový míč; a pes běží do relativně volného prostoru směrem k sousednímu hřišti.
Kupa příležitostí pro chyby, že? K vidění byly snad úplně všechny. Takže hezky popořadě:
- Pes si doběhne pro jeden z fotbalových míčů.
- Pes se orientuje na plot napravo, kde je zvyklý mít odměnu, až mine cílovou linii.
- Pes doběhne k barelům, začne je očuchávat a zjišťovat, jestli na nich není položeného něco zajímavého.
- Pes vyběhne, ale vůbec se neorientuje. Asi je zvyklý dělat vysílačku povětšinou ze středu placu ke kraji a nikoliv z kraje přes celý plac.
- Pes nevyběhne vůbec.
A teď si představte, že uděláte chybu č. 1, pomocník fotbalový míč vrátí zpátky na místo a vy jdete hned poté, ze stejného výchozího bodu, házet aport do prostoru mezi fotbalovými míči. V kat 1 byla jako aport bota, v kat 2 stočená roura od vysavače, jinak žádný další rozdíl. No není to inspirativní?
Trať chůze u nohy vedla mezi rekvizitami (stan rozhodčích, barely od žrádla nebo přívěs za auto naplněný balíky slámy) a v blízkosti diváků. U kat 2 ztížení spočívalo v provedení 360 ° kolečka okolo „nohy“ stanu rozhodčích a slalomu mezi barely v těsné blízkosti diváků. Na to doplatila jedna závodní dvojice, kterou vševidoucí rozhodčí za nedovolené ovlivňování hlasem odpískal, stalo se to právě v blízkosti diváků.
Také polohy se dělaly u diváků. Psovodi u obou kategorií seděli na židli umístěné v rohu placu u diváků, pes byl od diváků jen necelé 3 metry. Kat 2 byla ztížena tím, že v prostoru mezi psem a psovodem byly rozestavené barely a žebřík. Patric Corpataux signalizoval polohy palcem nahoru, dolů a vodorovně (viz obrázek se signálem "vstaň").
Zatímco scénáře poslušností se v jednotlivých kategoriích výrazně nelišily, u obran to bylo jinak, a to hlavně u obrany psovoda (osobky). Zčásti to bylo dané tím, že zatímco v kat 1 je možné provádět osobku jenom s jedním figurantem (což se v tomto případě stalo), v kat 2 už musí být dva. U obou kategorií se psovodi se psy pohybovali v bezprostřední blízkosti rekvizit (napr. přívesu za auto naloženém balíky slámy). Kat 1 končila u přeskokové překážky používané v kat 2 na útok zepředu s holí. Ta končila třemi na sebe naskládanými pneumatikami. Psovod měl za úkol se k nim postavit a v předklonu do nich vhodit hadrovou panenku, kterou předtím vyndal ze slámy na přívěsu. Figurant přitom stál po jeho pravé ruce. Napadení figurantem proběhlo přesně v momentě předklonu, plácnutím psovoda oběma rukama do zad. Psi, kteří jsou zvyklí se při osobce držet u levé nohy psovoda tak měli problém, což byla většina. Relativně přímá ceska k zákusu by vedla mezi psovodem a pneumatikama, ale tam většinou nebylo moc místa. Dráha k oběhnutí psovoda zezadu byla hodně do U, což je pro psa těžké a pokud by zvolil cestu přes pneumatiky, musel by jít buď přes předkloněného psovoda nebo to vzít trochu zleva. A tak jsme mohli vidět psy, kteří sledovali figuranta z druhé strany pneumatik a dřív než se rozmysleli co s tím, byl konec.
Kat 2 končila situací, kdy psovod odhazoval figurantovi, sedícímu ve vzdálenosti jenom o něco málo větší než jsou dovolené 3 metry, gumovou rekvizitu. Napadení prováděl druhý figurant, který zatímco první figurant „šteloval“ psovoda na místo odhozu, stál zcela v klidu v těsné blízkosti místa odhozu, napravo od psovoda (opět ta pravá strana...). Napadení provedl přesně v momentě odhozu rekvizity. Tuto situaci psi většinou zvládali, i když jejich reakce často nebyly úplně stoprocentně pohotové. To díky tomu, že se soustředili na sedícího, mluvícího a gestikulujícího figuranta.
Revír a eskorta (oficiálně vyhledání figuranta a doprovod). Figurant byl schovaný v drěvěné boudičce v nejzazším rohu placu, tomu blízko diváků, kde se odehrávala většina předchozích cviků. Kus před dveřmi byla navíc postavená maketa. Revír začínal ve „vedlejším“ rohu. Psi si dávali na čas, v několika případech i přes limit. Revír a eskortu prováděl bezvadný Marc Michel. Asi nejlépe na tomto cviku bylo vidět jak jsou oba Švýcaři sehraní, však spolu také trénují v jednom týmu. Marc si krásně hrál s rektizitou sestavenou z balíků slámy naskladaných u áčka a skvěle vystihoval momenty pro útěk. Na jeho práci byla celkově radost se dívat: jistota, uvolněnost, cit pro situaci. Psům nic nedaroval, ale dělal to evidentně s láskou.
A jak v očích Švýcarů obstál druhý figurant Pavel Urban? Od Patricka dostal velmi cennou zpětnou vazbu, ale nebudeme zde rozebírat úplně všechno... Každopádně při loučení od nich slyšel „good job, man“, což asi lze interpretovat jako pochvalu, co myslíte? Jednu zajímavost ale prozradím. Patric Pavlovi říkal, že byl mile překvapen znalostí toho, co si jako figurant při závodech může a nemůže dovolit, vycházel přitom ze zkušeností z Filipín a dalších, mondioringově mladých zemí, kde byl jako rozhodčí.
A jak obstáli závodníci? Body zrovna vysoké nebyly, v obou kategoriích splnili limit na zkoušku jenom dva. A nebylo to tím, že by byl zahraniční rozhodčí nějak speciálně přísný. Řídil se tím, co je v mondioringu bežné: V kat 1 být „lidský“, ve vyšších kategoriích už ale jasně vyžadovat co je třeba, byť s citem pro situaci. V kat 1 tak např. nechal pomocníka, aby závodníka upozornil na špatnou povelovou techniku s tím, aby si na to dal už pozor. A v kat 2 dostala závodnice nulu za vyhledání předmětu ještě před tím, než provedla jakýkoliv cvik. Když totiž při úvodním hlášení dostala dřívko, na nic nečekala, otočila se a šla s ním k psovi. Jenže pes podle pravidel nesmí dřívko vidět, psovod si ho má schovat zády k psovi.
Premiéry českých závodníků
Co se týče českých závodníků, k vidění bylo hned několik premiér. Ivana Krybusová absolvovala první start s mladou 
fenou Errou, zkouška jim ale zatím nevyšla. Dagmar Volná poprvé startovala s Yugem v kat 2, zatím také bez zkoušky. Vítězná dvojice v kat 1 – Michal Pátek se Si složili druhou zkoušku v kat 1, takže mají otevřenou cestu k premiéře v kategorii 2. Stejně tak i Dušan Skula s Brandy. Gratulujeme a těšíme se na to! Kompletní výsledky najdete zde.
Díky za tento závod, byl to skvělý start do nové sezóny a navíc po všech stránkách velmi inspirativní.
Autor: jak, za přispění Pavla Urbana
Foto: Lenka Rytychová (www.elry.cz)